UPÍR NEJEN V MÝTECH SLOVANŮ

20. dubna 2008 v 19:17 | Jaroslav Demeter Ptáček |  MÝTY A LEGENDY
Upír jest postavou jenž se vyskytuje převážně v mýtech slovanů a to hlavně na východě (Rumunsko, Bulharsko, Moldávie, Ukrajina, Maďarsko, ale i Slovensko, Morava a Čechy). Otázkou je zda-li tato "rasa" byla skutečná nebo to byl výplod lidí pd vlivem nějaké nemoci. Většina důkazů o upírech dokazuje pouze to, že víra v upíry zde existovala, ale ne to, že existoval upír.

VE ZKRATCE
Upír je tvor, který saje zvířecí či lidskou krev.
Upír je tvor, který zemře a následně vstává z hrobu.
Upír je tvor, který může "vytvořit" dalšího upíra tím, že kousne živého člověka (mnohdy však dle pověstí až potom, co se tento člověk napije jeho krve).
Upíra lze zabít kůlem do srdce, utnutím hlavy, vyjmutím srdce z těla, štříbrnou kulkou. Zahnat ho lze i křížem, což jakoby evokuje dábelský aspekt tohoto tvora resp. jeho kontrast k bohu. Většinou k bohu v křesťanské či pravoslavné podobě.

KREV
Kde se fenomén upíra vzal můžeme dnes jen již spekulovat. Byl upír čistě výplodem sloužícím ku strašení dětí? Byl upír člověku podobné zvíře, jenž člověka napadalo a "okrádalo" ho o jeho životadárnou tekutinu - krev (musíme si uvědomit, že v době vzniku těchto legend nebyla věda ještě tak pokročilá a věřilo se, že krev nese život)? O tomto píše ve své práci Alice Lenská (cituji): "Jedním ze základních okultních principů je mystická moc krve. Funguje zde tzv. sympatetické pouto mezi krví a životem. Tato sympatetická pouta vznikají za předpokladu, že něco je možno použít k zastoupení něčeho jiného. Krev tedy zcela přirozeně zastupuje životní sílu, která je na ní závislá. Proto může upír použít v krvi ukrytou energii k tomu, aby udržoval při "životě" svoje tělo." Byl upír člověk, jenž trpěl nějakou psychickou nemocí? Či člověk, jenž trpěl fyzickou nemocí, která ho "donutila" (nejspíše pod tlakem pověr) k tomu, že prahnul po této rudé tekutině? Věřil snad tomu, že mu krev někoho jiného vrátí jeho sílu? A nebo za legendama stojí pouze fakt, že se pohřbívalo mnohdy i nemrtvé tělo a to pak následně jakoby oživlo?

AUGUSTIN CALMET
O fenomén upíra se v historii zajímalo mnoho autorů, vědců i šarlatánů. Přiznejme si, že o tomto tématu již bylo napsáno mnoho brakové literatury, ale mnohdy i docela obstojné studie. Do té druhé skupiny patří exempli causa dílo Augustina Calmeta, který publikovat pod jménem Dom Calmet. Jeho první kniha o zjeveních vyšla pravděpodobně již v roce 1746. Calmeta zaujalo vyprávění o upírech v Maďarsku a na Moravě a proto se vrhl na jejich zkoumání. Snažil se vždy pečlivě zaznamenávat jednotlivé příhody a vypustit z nich aspekty lidské pověrčivosti. Tím vznikla znamenitá studie, která mapuje případy upírů resp. případy o kterých je možno se domnívat, že vykazují aspekty upírů. Calmet postavil své studie na přežití smrti. Traduje se, že to byl právě Calmet, který položil základy studiu klinické smrti. V knihách vyšlo asi stopadesát případů, ale Calmet jich údajně naschromáždil mnohem více. Nečekejme však nějaké úžasné a převratné závěry, protože Calmet se nesnaži psát senzace. Naopak se jednalo o práce velice logické a "střízlivé". Většinu těchto případů Calmet uzavírá jako případy klinické smrti, zjevení či transu. V několika případech se dle Calmeta jednalo o působnost rituálů voodoo (vúdú). Minimálně jeden případ byl uzavřen jako jev označující se ajko poltergeist.

FENOMÉN UPÍRA A KLINICKÁ SMRT
Jako "naprostou klasiku" klinické smrti, která je v pověrách tak často považována za projev upíra, můžeme označit e.c. případ jisté dámy v Asburgu, jenž popsal M. Graffe (Epit á Guil Frabi Centurie 2 observ Chirurg 516). Tato dáma byla pohřbena, ale pravděpodobně upadla pouze do bezvědomí. Její tělo bylo vloženo do sklepa (bez rakve) a sklep byl zavalen. Po několika letech zemřela další osoba z téže rodiny a proto byl sklep otevřen s tím, že další osoba bude taktéž zde pohřbena (sklep totiž sloužil jako hrobka). Tělo dámy však bylo nalezeno těsně za vchodem do sklepa. Nebyla totiž mrtvá a tak se snažila plazit k východu a dostat se ven ze svého nedobrovolného vězení. Její tělo nemělo prsty na jedné ruce, což se u tohoto případu vysvětluje tak, že o ně přišla při pokusu "vyškrábat se" ven ze zajetí.

SPÁNEK?
Larrey, in Henri VIII Roi d´Angleterre uvádí případ muže, jenž se jmenoval William Foxley. Tento muž údajně usnul dne 27. dubna 1546 a zůstal ve spánku celé dva týdny. Když se probral, tak ho nemohlo jeho okolí přesvědčit, že spal skutečně až tak dlouho. Pak mu však byla ukázána stavba jistého domu a on uznal, že za jeden den by tato stavba nemohla tak pokročit. Spánek trvající několik dní se může přivodit i při používání některých drog a nebo při některých nemocech. Proto se u některých případů spícího člověka mohlo jeho příbuzenstvo domnívat, že již zemřel. Pak tento člověk mohl být pohřben naprosto omylem a za několik dní mohl "vstát z hrobu".

EGYPT - KOLÉBKA UPÍRÚ?
Dle některých pramenů pocházejí upíři ze starého Egypta a až později se vyskytují v Evropě a to hlavně v Rumunsku, Moldavii, Bukovině, Maďarsku a Bulharsku. Pro tyto spekulace však neexistují žádné přesvědčivé důkazy. Jednu kapitolu tomuto tématu věnoval ve své knize i Konstantinos:
"Mnoho autorů používá centrum africké mystiky - Egypt - jako dějiště pro své upíří romány, popř, jako zemi, z níž pochází jejich upíří hrdinové. Populární ukázkou tohoto druhého případu je Královna zavržených od Anne Riceové. Ve skutečnosti ovšem neexistuje důkaz, který by potrvdil víru třeba i jen v hodně vzdáleného, upíru se podobajícího tvora, který by náležel do starého Egypta." (*1) Možná, že některé autory a "rádoby - badatele" vedl k těmto spekulacím pouze fakt, že starý Egypt zahaluje určitá tajemnost.
Afrika - na tomto světadílu existují některé zmínky o několika tvorech, které můžeme z určitého úhlu pohledu považovat za upíry (alespoň dle aspektu sání krve).
DALŠÍ JMÉNA A SYNONYMA TOHOTO AFRICKÉHO TVORA UŽÍVANÁ V JINÉM KRAJI ČI V JINÉ DOBĚ
OBAFIVO;
ASASABONSAM;
JARA - MA - JA - HÚ (ekvivalent Obafiva v Austrálii);
ČIANG - ŠI (ekvivalent Obafiva v Číně);
GAPPA ("Ve starém japonském folklóru existuje pouze zmínka o tvoru mírně vampyrické povahy nazývaným gappa, který žije ve vodě, do níž se snaží přivábit zvířata, aby pak mohl pít jejich krev." (*2)

OBAFIVO
Tvor, jenž se v Africe jmenuje Obafivo, není nemrtvý jako většina upírů ve které se věřilo e.c. na východě a ve středu Evropy. Většinou je zmiňován jako žena, někdy je dokonce přeneseně používán i název "čarodějnice", ale tento název nemá nic společného s čarodějnicí, kterou známe v mýtech Slovanů. (*3).
Obafivo údajně v noci opuštěla své živé tělo a přiživovala se tím, že napadala spící lidi a sála jim jejich krev. Dost možná, že Obafivo byla "vytvořena v povídačkách domorodců na základě nějaké nemoci, která "brala" sílu a energii. Krev nemusela být přeci nutně krev v pravém slova smyslu, ale mohlo se jednat o pouhou metaforu (viz. známé: krev je život). Dokonce se ani nemuselo jednat o nemoc fyzického charakteru, ale o nemoc psychickou. A nebo o nemoc fyzickou, která má následně vliv na psychiku pacienta, exempli causa encefalitida, meningitida (zánět mozku), syfilis, různé psychické ataky etc. Též se mohlo jednat o psychotelepatické útoky (podobné vúdú, černomagickému útoku nebo chcete-li černé telepatii).

ASASABONSAM
Asasabonsam je "vysávačem krve", který však nejspíš nemá původně člověčí podstatu. Jedná se o zvíře (někdy uváděno slovo "netvor"), které žije údajně nejčastěji v korunách stromů, útočí ze vzduchu a má "železné" zuby. Konstantinos ve své knize tohoto tvora srovnává s australským "jara - ma - ja - hú". Cituji: "Byl nazýván jara - ma- ja - hú a popisován jako malý tvor, který žije ve větvích fíkovníku. Svou oběť napadal tak, že seskočil dolů a svými sací pohárky připomínajícími konečky prstů sál krev." (*4)
Dost dobře se v obou případech mohlo jednat o nějakého ptáka a nebo ještě lépe nějaký hmyz - vždyť i dnes existuje spousta hmyzu sající krev člověku e.c. klíště, komár a podobně. A nekončí snad člověk po zásahu infikovaného klíštěte podobně jako člověk, kterého napadl upír?
Poznámky k textu:
(*1) Konstantinos: Víry v upíry v různých částech světa str. 32 (viz Použitá a doporučená literatura);
(*2) Konstantinos: Víry v upíry v různých částech světa str. 31 (viz Použitá a doporučená literatura);
(*3) Myšleno čarodejnice jako mytologická entita, ne jako osoba provozující čarodějnické praktiky;
(*4) Konstantinos: Víry v upíry v různých částech světa str. 31 (viz Použitá a doporučená literatura).
Text: Jaroslav Demeter Ptáček
Foto: Petr Tousek
Použitá a doporučená literatura
Dom Augustin Calmet: Pojednání o upírech (Fontána 2006);
Konstantinos: Upíři žijí, okultní pravda (Volvox Globator 2007);
Giuseppe Maiello: Vampyrismus v kulturních dějinách evropy (nakladateství lidové Noviny 2004)
Internet:
Alice Lenská: Vampyrismus (publikováno na www.biogallery.cz);

Cizojazyčná literatura:
Dom Augustin Calmet: The Phantom World (Wordsworth Myth, Legend & Folklore) Wordsworth Editions Ltd; New Ed edition (Feb 2001);
Dom Augustin Calmet: Treatise on Vampires and Revenants: The Phantom World (Desert Island Books 1993);
Dom Augustin Calmet: Dissertation sur les vampires (Jérôme Millon);
Dom Augustin Calmet: Dissertations sur les apparitions des esprits, et sur les vampires ou les revenans de Hongrie, de Moravie (Einsidlen, 1749);
Dom Augustin Calmet: Angyalokról, démonokról, szellemekról (?)
Konstantinos: Vampires (Lliwellyn Publication USA 1996);
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.