SKOŘICE

7. dubna 2008 v 13:51 | Jaroslav Demeter Ptáček |  PŘÍRODA
Některé lidové a krajové názvy skořice:
gui zhi, kuei (čínské názvy), tamala, tamala patra (pravděpodobně indické názvy), tejpat, daljin, newari (nepálské názvy), achy, nanieik daphnitis, zigir (arabské názvy) kassia, kassie, peri kassia (pravděpodobně zkomoleniny z latinského názvu).

Odborné názvy:
Cinnamomum zeylanicum (skořicovník cejlonský), Cinnamomum cassia, Laurus cinnamomum (skořicovník čínský), Cinnamomum tamala (skořicovník tamala).

V lidové magii skořice platila převážně jako bylina očisty a bylina lásky. Skořice se přidávala do některých kadidel a převážně na Východě se spalovala pro očistu chrámů. O skořici se zmiňuje mnoho knih v mnoha souvislostech. Dle legendy darovala skořici Šalamounovi Sybyla - královna ze Sáby. Možná zrovna podle této legendy vznikl rituál jasnovidectví při kterém se pije čaj ze skořice, růže a citronové trávy.

Čína
V Číně se skořice používá e.c. při menstruačních potížích. Krom toho je využívána k léčení impotence a celkově k posílení principu jang (mužský princip odpovídající světlu, létu, tělesné energii - tento princip dodává energii při únavě, ohřívá a rozptyluje chlad, dodává motivaci etc). Dále se využívala k léčbě revmatismu, průjmů, kašlů, horeček. Používalo se jí i jako prostředku proti bolesti a proti zimě.

Japonsko
Japonci věří tomu, že skořice zvyšuje životní energii qi (chi, či, čhi). V Japonsku je využívána podobně jako v Číně t.z. při bolestech, při horečce při zimnici etc.

Egypt
V Egyptě se skořice využívala převážně jako vykuřovadlo. Krom toho se používala údajně i k balzamování mumií a také se obětovala bohům. Dle knihy "Food in History od Reay Tannahill" máme nejstarší dochované zmínky o využívání skořice k náboženským účelům již z roku 1450 před naším letopočtem. Dle téže knihy obětoval mnohokráte bohům skořici i Ramses III.

Řecko
V knize s názvem "Mezopotamia: The Babylonian and Assyrian Civilization" od L. Delapore se dočteme, že skořice byla ve starém Řecku kořením boha Dionýsa (bůh vegetace, vína a plodnosti), kterému byla zasvěcena a pálena na jeho počest.

Evropa
V Evropě se prý skořice rozšířila po roce 1498, když objevil Vasco da Gama námořní cestu do Indie a ostrov Cejlon (Šrí Lanka, Srí Lanka) kolonizovali Portugalci.



KOŘENÍ LÁSKY S JABLKEM

Scott Cunningham ve své encyklopedii považuje skořici za "koření lásky", které se často znásobuje tím, že se kombinuje s jablkem a tím se prý dle Cunninghama zdvojnásobuje jeho "milostná síla". Skořice se také k afrodiziakálním účinkům přidává do jablečného protlaku. Cunningham doporučuje skořici nejen k milostnému užití, ale též i rituálům "finanční magie". V keltské magii se skořice používala při některým rituálech e.c. při svátku Yule, při zásnubách, při keltském velkém rituálu a nebo i při rituálech měsíce, které jsou určeny k léčení.



POHÁR ZAMILOVANÝCH DLE LAVANDEROVÉ A FRANKLINOVÉ

Potřebujeme:
0,7 litru červeného vína,
3 ks svitky skořicové kůry,
6 ks hřebíčku,
1 citron,
1 pomeranč,
cukr.

Vymačkáme citron a pomeranč. Šťávu nalijeme společně s vínem do velkého hrnce. Přidáme skořici a hřebíček a povaříme asi 5 až 10 minut. Potom můžeme osladit a ještě horké pijeme.



SKOŘICE DNES

Skořice resp. skořicová silice má antibakteriální a fungicidní účinky, což znamená že zabraňuje růstu bakterií. Skořice se přidává do některých gelů a krémů proti celulitidě, protože má dobrý účinek na prokrvování. Jelikož látky obsažené ve skořici prokrvují vnitřní tkáně, nechalo by se s trochou nadsázky říci, že má mírné afrodiziakální účinky.

Skořice se přidává do produktu "Unilakt se skořicí s řasou chlorella a probiotickou kulturou", které jsou významným doplňkem redukčních diet a pomáhají redukovat tělesnou hmotnost a prodávají se v lékárnách jako doplněk stravy, který posiluje mimo jiné i imunitní systém. Dále se skořice přidává v lékárnictví do prostředků, které se používají jako doplněk stravy při nemocech zažívacího traktu. V homeopatii se skořice využívá e.c. při nervových poruchách. Skořice se často přidává do zeleného čaje, do černého čaje, do africké byliny rooibos /roibos, bosík/ do green maté /cesmína paraguayská/ a do některých fitness produktů etc.

Poznámka: Recepty zde uvedené nejsou návodem na plnohodnotnou léčbu, ale dokladem toho, jak se v minulosti používalo některých alternativních prostředků k léčení /mnohdy jen jako placeba/. Případné použití těchto receptů k doplňkové léčbě vždy konzultujte s lékařem.



Připravil: Jaroslav Demeter Ptáček


Použitá literatura:
Alberts et Mullen, Přírodní afrodiziaka /Svojtka 2004/;
Christian Ratsch, Dech draka /Volvox Globator 1996/;
Lavenderová a Franklinová, Magické rosliny /Volvox Globator 1999/;
Reay Tannahill, Food in History /New York, Stein and Day 1973/;
Scott Cunningham, Čarodějnictví v kuchyni /Mladá fronta 2005/;
Delapore, Mesopotamia: The Babylonian and Assyrian Civilization /New
York, Knopf 1926/.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.