ORDO GOLDEN DAWN, BRAM STOKER A FENOMÉN VAMPYRISMU ANEB TROCHA HISTORICKÉHO BULVÁRU

1. dubna 2008 v 19:37 | Jaroslav Demeter Ptáček |  HISTORIE
Snad každý zná román Dracula (a.d. 1897) v některé jeho podobě, který napsal spisovatel Bram Stoker, vlastním jménem Abraham Stoker (8. 11. 1847 - 20. 4. 1912 zemřel na "úplné fyzické vyčerpání"). Údajně pouze první vydání této knihy bylo úplné a neobsahovalo jen příběh, který dnes známe buď v podobě knihy či mnoha filmů. Původní vydání vlastní dnes jen již několik málo lidí. Jedním vlastníkem je například americká herečka Wynona Ryder, která shodou okolností hrála v Copolově filmu Dracula postavu Míny (Francis Ford Copola: Bram Stoker's Dracula 1992).

Hrabě Dracula není jen smyšlenou literální postavou, kterou si vymyslel spisovatel Bram Stoker. Hrabě Dracula je doloženou historickou postavou. Stoker se nechal inspirovat osobou Vlada Tepese, Valašského knížete z Transylvánie, který žil v patnáctém století, což potvrzuje i citát ze samotné knihy, ve kterém profesor Van Helsing říká: "Jistě jde o knížete, jenž se na druhé straně velké řeky, na samé hranici s Tureckem, proslavil bojem proti Turkům... "
Američtí badatelé Raymond Mc Nelly a Radu Florescu v roce 1972 připomínají předobraz upíra Draculy ze Stokerova románu. Tímto předobrazem je dle nich také Vlad III. Tepes (cepes, naražeč), kníže valašský, který je však často i omylem označován jako kníže sedmihradský. Ovšem neexistují žádné doložitelné důkazy toho, že by Vlad III. Tepes vykazoval nějaké znaky folklórního, okultního, medínského či psychologického vampýrismu. Jediné, co mají oba (Dracula na straně jedné a Vlad III. Tepes na straně druhé) společného, je aspekt krve. Oba dva krev "vzrušovala".
Ale ani sám Abraham Stoker se nikterak netajil tím, že ho historický hrabě inspiroval, ba co víc, tvrdil, že se mu zjevoval jeho duch, který mu celé toto dílo diktoval. Zní to sice trochu jako nepovedená pohádka, ovšem kdybychom neznali další fakt ze života pana Stokera.
Abraham Stoker byl totiž členem anglického hermetického řádu Golden Dawn (hermetický řád Zlatého úsvitu), který byl založen v Londýně v roce 1888. Učení řádu Golden Dawn vycházelo z rosenkruciánských a zednářských idejí. O tom jak skutečně vznikl tento řád, existuje mnoho spekulací. Řád byl založen Wynnim Westcottem v roce 1888. Asistenty pana Westcotta, mága devátého rosenkruciánského stupně, se stali Samuel Liddell Mac Gregor Mathers a Robert Woodman. Oba dva byli tak trochu výstřední páni. Mathers byl velký egoista a excentrik a rád chodil oblečen v šatech skotského horala a s leopardí kůží okolo ramen. Woodman byl zklamán vědou, a proto ho tolik zajímala magie.
Bogun a Straet uvádějí ke vzniku řádu Zlatého úsvitu toto:
"Několik členů Societas Rosicruciana in Anglia (SRIA - Rosenkruciánské společnosti v Anglii) prý u jednoho londýnského knihkupce objevilo tajný a zakódovaný dokument. Ti požádali kabalistu Mac Gregora Matherse, který byl rovněž členem této organizace, aby dokument rozluštil. Když se to Mathersovi podařilo, zjistili, že je to dokument pocházející z německého rosenkruciánského řádu a že obsahuje různé tajné nauky."
Rukopis údajně obsahoval okultní objevy, informace o alchymii a astrologii, kabalu a zednářský rituál a dále pak obsahoval údajně kontakty na takzvané tajné vůdce tohoto řádu (tajní vůdci = tajní představení = tajní mistři = velké duše etc). Je třeba podotknout, že tajní vůdci většinou skrytě řídí chod řádů. Mnohdy však jsou existující pouze na duchovní úrovni a často prý navazují kontakt se členy řádů při evokacích, snech a vizích.
Členové Hermetického řádu Zlatého úsvitu byli většinou lidé z vyšší společnosti, z politické a umělecké sféry. Titul mága tohoto hnutí (ipsissima neboli svrchovaného pána) si vyhradil Westcott sám pro sebe. Titul mýtického ochránce hnutí připadl osobě nikterak nezajímavé a nikterak nedůležité v magii. Tou osobou byla Helena Petrovna Blavatská, která založila v roce 1875 v New Yorku Theosofickou společnost. Napsala například knihu Odhalená Isis, v které píše o několika náboženstvích a snaží se odhalit jejich společné kořeny (vyšla v roce 1877), a knihu Tajné učení (1888). V ČR vyšel například její Theosofický kodex života, což je právě výklad Tajného učení (vydavatelství Fontana 2003). Hnutí mělo v roce vzniku 144 členů. V letech 1888 až 1896 mělo hnutí již 350 členů a z toho bylo 119 žen. A kdo byl například krom Abrahama Stokera členem?
Aleister Crowley
Zakladatel hnutí A.A. - Astrum Argenteum, které je známé i pod názvem S.S. neboli Silver Star (stříbrná hvězda). Figuroval v několika skupinách zajímajících se o hermetismus. Crowley vystoupil ze Zlatého úsvitu, protože podle jeho slov, hnutí ztratilo kontakt s tajnými vůdci. Podle dalších pramenů byl Crowley nucen odejít pro jeho egoismus a snahu stát v čele Zlatého úsvitu.
Helena Petrovna Blavatská (jak už jsem uvedl výše). Jasnovidka narozená na Ukrajině, která často cestovala po celém světe a zajímala se o magii, okultismus, budhismus, filosofii atd.

Oscar Wilde (vstoupil do hnutí i se svou manželkou), Gerald Kelly (prezident královské akademie), Theodor Roosevelt (později je znám jako prezident USA), Maud Gonneová (irská nacionalistka), Benett, Bulwer - Lytton, astronom Peck a další.
Považoval spisovatel Abraham Stoker za "tajného vůdce" onen přízrak, onu vidinu, onoho údajného ducha Vlada III., který mu "nadiktoval" text jeho později nejslavnějšího románu? Slovníkem křesťanů by jistě tato "bytost" (která byla možná přímo evokována panem Stokerem) byla dílem samotného ďábla. Lidově řečeno: Upsal se Abraham Stoker "samotnému ďáblu" aby mohl napsat román Dracula, který z něj udělal nesmrtelnou postavu dějin literatury?
Teoreticky (opravdu jen teoreticky) je možné, že Bram Stoker při evokaci (nejspíše při nekromantické evokaci) vyvolal samotného Vlada Tepese, nebo si to alespoň myslel, že ho vyvolal. Nechme stranou, jestli ho ovládal sám Vlad Tepes nebo psychická choroba. Každopádně do té doby byl Abraham Stoker na pokraji zájmu i jako spisovatel i v soukromém životě. A najednou jako by došlo k nějaké proměně. Napsal z ničeho nic román, který zná snad každý, ať už v jeho literální formě a nebo té filmové. Možná, že nejsme až tak daleko od pravdy, spekulujeme-li o upsání se Stokera něčemu, co lze považovat za démona. Démon, který mu "diktoval" jeho slavný román, se mu totiž zjevoval údajně dál a pan Stoker jako by se ho nemohl zbavit. Čím víc byl oblíben ve společnosti, tím více byl unaven. Jako by ho "cosi" vysávalo. Tak, jak jeho stav líčili lidé z jeho okolí, se to z dnešního pohledu může jevit, že trpěl něčím, co dnes silně připomíná encifalitidu či meningitidu - zánět mozku od infikovaného klíštěte či komára. A on sám ve své knize popisoval, že Jonatan skončil v rumunském klášteře poté, co ho na svém hradě vysával hrabě Dracula a o jeho nemoci mluví právě jako o zánětu mozkových blan - náhoda? Spekulace? A nejen v této knize, ale i v jiných knihách se stav po napadení upíra popisuje stejně nebo podobně jako zánět mozku. A půjdeme-li ještě dále, ale teď to berte trochu s nadhledem, není snad pravdou, že ve své podstatě, klíšťata a komáři, jsou vlastně vampýři??? Vždyť napadají člověka a sajou jeho krev, aby přežili a ještě zcela nedávno lidé takto napadeni klíštetem, které bylo infikováno, umřeli. Dnes pomocí moderní medicíny jsou sice léčeni, přesto však některé zdroje stále uvádějí, že 99 procent pacientů má trvalé následky...
Jaroslav Demeter Ptáček a.d. 2007
Použitá literatura:
Bram Stoker, Dracula (Delfín Praha 1997);
Jeremej Parnov, Luciferův trůn (Svoboda 1989);
Petr Štěpán, Kniha Nosferatu (E.M.S. 1998; Adonai 2003-doplněné vydání);
Bogun et Straet, Lexikon ezoteriky (Volvox Globator 2001);
Giuseppe Matello, Vampyrismus (nakladatelství Lidové noviny 2004).
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.