MAGICKÉ HOUBY

20. dubna 2008 v 19:24 | Jaroslav Demeter Ptáček |  PŘÍRODA
Ve Střední Americe existuje zajímavá legenda o skřítcích, kteří žijí v lese a můžeme je údajně spatřit pouze v noci. Skřítek v těchto krajinách je považován za nočního tvora, který se přes den schovává před sluncem. Když ráno vyjdou první paprsky slunce, tak skřítek zaleze pod zem a zůstává po něm pouze jeho deštník, který ho ochraňuje při jeho toulkách před deštěm a před rosou. Skřítky se prý jen málokdy poštěstí spatřit lidskému oku. Ale jejich deštníky lze spatřit i přes den - jsou to houby.

Tento text není návodem na konzumaci rostlin, které jsou zde uvedené. Při konzumaci těchto druhů hub může dojít k otravě končící smrtí, vážnému poškození zdraví. Dle platného zákona (ke dni 25. 1. 2007) může být pěstování těchto rostlin posuzováno jako výroba omamné látky a předání těchto rostlin dalším osobám může být posuzováno jako podání či prodání drogy. Užívání těchto látek může být posuzováno v některých případech jako sebepoškozování.



Krajové, lidové a slangové názvy:
lysohlávka, magická houba či houba magie, psycho houba, houbička, shrooms, mushrooms, golden tops, sing, earle, kahlkopf etc



Odborné názvy:
Je třeba podotknout, že lysohlávek je spousty druhů. V ČR byla objevena a popsána Svatoplukem Čechem lysohlávka česká (Psilocybe bohemica). Svět zná však i další druhy lysohlávek e.c. lysohlávka moravská (Psilocybe moravica), lysohlávka tajemná (Psilocybe arcana).

Na internetu jsem dohledal ještě další lysohlávky, které jsou většinou v našich končinách méně známé:
Psilocybe azurescens (lysohlávka azurová);
Psilocybe weilii;
Psilocybe subcubensis;
Psilocybe stuntzii;
Psilocybe silvatica (lysohlávka lesní);
Psilocybe aztecorum (lysohlávka aztécká);
Psilocybe mexicana (lysohlávka mexická);
Psilocybe baeocystis;
Psilocybe caerulipes (lysohlávka modronohá, modrá noha, modré kopyto);
Psilocybe coprophila;
Psilocybe cubensis (lysohlávka kubánská);
Psilocybe cyanescens;
Psilocybe hoogshagenii;
Psilocybe muscorum (lysohlávka mechová);
Psilocibe semilanceata (roste převážně v Alpách a byla používána jako "uspávací houba".


V odborné literatuře se často můžeme dočíst, že houby psilocybe rostou na půdě, která je bohatá na živiny a je dobře prohnojená, ale často rostou i na zvířecích výkalech a tam, kde půda obsahuje mrtvé živočichy - zvířata, hmyz etc. Často se vyskytuje lysohlávka na hřbitovech a v jejich okolí. Osobně jsem jednou našel jeden poměrně velký hřbitov, který byl doslova "obložen" kolem dokola lysohlávkou.



TEONANÁCATL - JÍDLO PRO BOHY?
Zmínky o houbách můžeme najit v historii mnoha kultur. Ve starověkém Egyptě jedli houby pouze vysoce postavení občané a prostý lid je měl zapovězené. Ve starém Římě se věřilo v zázračnou moc hub - houby údajně dodávají člověku fyzickou sílu. Aztékové používali některé druhy hub k náboženským obřadům a některé druhy zase k odpočinku - nejspíš druhy mající uklidňující účinek. Aztékové mají pro halucinogenní houby název TEONANÁCATL, což se překládá jako "jídlo bohů", "jídlo pro bohy" a nebo "maso pro bohy". Houby jsou často v aztécké kultuře zobrazovány v malbách - většinou jsou při tvorbě svého díla umělci pod vlivem těchto hub. Dle toho také vypadají jejich obrazy, které jsou plné halucinací v podobě démonů, skřítků a dalších bytostí. Katolický mnich Bernardino de Sahagun popsal tyto houby jako velice nechutné, často jejich požití vyvolávalo zvracení a další potíže, připouští však, že probouzely chuť k sexu. Bernardino popisuje houby Teonanácatl, ovšem zdá se, že tímto slovem nebyla označována konkrétní houba, ale houby obecně. O díle mnicha Sahaguna píše Adrian Morgan - ten se domnívá, že Sahagun popisuje pravděpodobně houbu Psilocybe mexicana (lysohlávku mexickou). Ta se často konzumovala s medem (pravděpodobně aby se tím vylepšila její "nechutná chuť") a zajídala se čokoládou. Sahagun popisuje, že někteří lidé při těchto obřadech tančili a smáli se, ale někteří naopak plakali. Halucinace takto vyvolané mohou údajně ukazovat budoucnost, ale většinou v její odvrácené a nepříjemné podobě. Sahagun popisuje vize ukamenování, utopení, vlastní smrti a tak podobně.



LYSOHLÁVKA V EVROPĚ
V Evropě se lysohlávka používala podobně jako v Americe, to znamená k vidinám do budoucnosti, k vyvolání halucinací, jako afrodiziaka, ke spojení s bohy, k nekromantickým rituálům (evokace předků). Ovšem lysohlávka má i svou patřičnou pověst ve zločinnosti - používala se totiž jako jed (k vraždám a nebo k uspání oběti). V historii najdeme i zmínky o tom, že se lysohlávek používalo k lidovému léčitelství e.c. při horečkách, bolestech hlavy, epileptických záchvatech, léčení impotence etc. Ovšem považuji toto za nesmysl Jednak jsem nenašel žádné odborné studie k tomuto tématu a jednak používat lysohlávky k léčbě čeholiv v jejich přirozené syrové podobě je vysoce nebezpečné.



FOMES
Ale zpět ke skřítkům a jejich deštníkům:-) Legendy o těchto bytostech nejsou známé jen od indiánů, ale vyprávějí se v mnoha končinách naší planety. Podle některých keltských legend tančili skřítci e.c. při svátcích Samain (31. 10.) a Beltainu (1. 5.) Součástí těchto svátků bylo zapalování ohňů (podobně jako je tomu i v mnoha místech dnes). V těchto plamenech nehořelo však jen dřevo, ale mnohdy i houby. James Frazer v souboru knih The Golden Bough popisuje tyto rituály a píše o rostlině Fomes, která se vhazovala do plamenů. Fomes je druhem houby, která roste na stromech e.c. Fomes albus, Fomes cinnamomeus, Fomes lychneus, Fomes marginatus, Fomes pinicola, Fomes subungulatus, Fomes thomsonii, Fomes ungulatus etc. Jedná se o houby nejedlé.



"SÍLA" LYSOHLÁVEK
Problémem lysohlávek je ten, že konzument nikdy nemůže vědět, jakou má houba "sílu". U alkoholu si můžeme "dávkovat" - prostě někdo "vydrží" 5 "panáků" čtyřiceti procentního alkoholu a může si to na sobě postupně takzvaně otestovat. U hub toto není možné, protože každá roste na jiném místě, v jiné době a v jiném počasí - a všechny tyto faktory mají význam na to, jak "silná" houba bude. Krom toho, že se konzument vystavuje otravě (a případné smrti), skrývá se v lysohlávkách další nepříjemné nebezpečí - priapismus (viz níže).



HOUBY A EREKCE
Priapismus je velice nepříjemná porucha, která může mít mnoho příčin. Jedna z těchto příčin může být ukryta "v síle" lysohlávek. Možná že právě z tohoto onemocnění vznikla ona afrodiziakální pověst lysohlávek. A o co se jedná? Definice je prostá: Dlouhotrvající a spontánně neustupující erekce.Ttato erekce však je pro postiženého velice bolestivá. Po více než čtyrech hodinách této poruchy může dojít údajně k porušení struktur penisu.



HOUBY A SMRT
Krom možnosti otravy je zde další nebezpečí, které může skončit smrtí experimentátora. Houby mohou navozovat stavy, při kterých se člověk neovládá, má pocity že může létat, často dělá nerozvážná a ukvapená rozhodnutí. Dalším problémem je to, že některé druhy hub mají "schopnost" ukázat člověku "pravdu" v těch nejhorších podobách. A tuto "pravdu" experimentátor mnohdy psychicky neunese. Otázkou je, jestli tato "pravda" je skutečnou Pravdou (chcete-li Dharmou). Pravda "v podání houby" je totiž většinou pouze výřezem toho horšího z lidského života.



Připravil Jaroslav Demeter Ptáček
Použitá literatura:
Ardian Morgan, Ropuchy a prašivky (Volvox Globator 2004);
Jensen Bernard, Foods That Heal (New York 1988);
James Frazer, The Golden Bough (Macmillan, London 1911);
Alberts et Mullen, Přírodní afrodiziaka (Svojtka 2004);
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 tryptonaut tryptonaut | 7. února 2016 v 22:02 | Reagovat

Velice manipulativni clanek. Psilocybinem se nemuzete otravit a ani nezpusobi priapismus.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.