JMELÍ

7. dubna 2008 v 13:26 | Jaroslav Demeter Ptáček |  PŘÍRODA
"Znalosti druidů o léčivých účincích jmelí se alespoň ve zlomcích předávaly z generace na generaci a staly se součástí lidového lékařství. Jmelí tak bylo po staletí aplikováno při epilepsii, neplodnosti, psychickém i fyzickém vyčerpání, při potížích krevního oběhu a k podpoře odolnosti organizmu. Paracelsus, velký chemik, lékař a přírodovědec, nebo též Rudolf Steiner, zakladatel antroposofie, pokládaní za důležité průkopníky moderní fytoterapie, trvale a v neochvějném přesvědčení upozorňovali na léčebný účinek jmelí."
(Claus Cramer: Die Heikunst der Kelten)

Na naší planetě roste více než tisíc druhů rostliny, které jsou označovány jednotně jako jmelí. V Evropě se pravděpodobně vyskytují pouze čtyři druhy.

Evropské druhy jmelí:
Loranthus europeanus (Ochmet evropský);
Viscum album (Jmelí bílé);
Viscum cruciatum;
Arceuthobium oxycedri.
Lidové a krajové názvy pro jmelí:
oljo-liagi (keltský název pro ochmet),
jmel bílý (název pro Viscum album);
jemela bílá (název pro Viscum album);
jmel červený (název pro Viscum cruciatum);
dubové jmelí, (název pro Viscum album);
dubové mejlí, (název pro Viscum album);
omeljí, mýlí, mélí, mejdlí, mejlí, jimelí, jemola;
(pravděpodobně též názvy pro Viscum album);
U dalších názvů si nejsem jist ke kterému druhu jmelí se vztahují:
muérdago, druad-lus, anala, gmejl, mistletoe, mistel, gui, visco, vischio ...
PARAZIT NEBO POLOPARAZIT?
O jmelí se často píše jako o rostlině jenž je vlastně plevelem či parazitem. V odborné literatuře se uvádí, že jmelí je takzvaně poloparazitující rostlinou. Parazitující rostlina totiž své "hostitelské rostlině" jen bere látky a žádné nedává. V případě jmelí je tomu tak, že jmelí své "hostitelské rostlině" bere sice důležité minerální látky, ale na druhou stranu jí "předává" látky, které jí chrání exempli causa před některými houbovými onemocněními a před některými živočišnými škůdci. Jmelí poloparazituje nejčastěji na borovici, jedli, lípě, javoru, topolu, dubu ... Často se jmelí váže ke stromům a keřům úmyslně e.c. k eukalyptu.

JMELÍ V POVĚRÁCH A V LIDOVÉ MAGII
Zmínky o jmelí můžeme najít ve starém Řecku a ve starém Římě, u Keltů, u Germánů, u Slovanů ...
Podle pověr se věřilo, když jmelí spadne a dotkne se země, že je to špatné znamení pro nastávající rok.
také se často můžeme setkat s pověrou, že spalované jmelí zažene nemoce a zhojí otevřené rány.
Jmelí - rostlina ochrany
Podle jiné pověry jmelí chrání proti blesku, ohni, nemoci a neštěstí. Zavěšovalo se hlavně na různá místa v domě pro ochranu domácnosti (do ložnice, pod polštář, do kolébek, na dveře ložnic, na dveře předsíní etc. V ložnici mělo jmelí i další funkci: mělo chránit snění spáčů, navozovat dobré a příjemné sny. Věřilo se, že jmelí má moc ochrany i proti čarodějnicím a běsům (ludkové, kobudové, karzelkové, elfové, rarachové, plivníkové, bludičky, osilkové, bělunkové, boginky etc.
Jmelí a láska
Další pověra je o tom, že pokud se budeme líbat pod snítkou jmelí, tak naše láska bude šťastná (případně věčná etc). Tato pověra je pravděpodobně ze severské mytologie, kde se traduje příběh o tom, že bůh Odin a bohyně Frigga, darovali jmelí bohyni lásky.
Jmelí a křesťané
Někteří raní křesťané prý věřili, že kříž na kterém byl Ježíš Kristus ukřižován byl ze jmelí. To dle pověr rostlo do té doby jako strom - až po ukřižování přestalo růst v podobě stromu, ale v podobě, které má dnes.
JMELÍ A LIDOVÁ LÉČBA
Jmelí v gynekologii?
V knize Magické rostliny se též dovídáme, že ženy nosily jmelí okolo krku, aby je chránilo před otěhotněním /opravdu zajímavá antikoncepce:-)/. V knize od Michaela Castlemana jsem našel zmínku o tom, že některé kmeny domorodých indiánů v Severní Americe používaly jistou rostlinu příbuznou jmelí k vyvolávání potratů. Krom toho se zmiňuje i o tom, že u některých indiánských kmenů byla tato rostlina používána k vyvolávání děložních stahů při porodech. Castleman tuto rostlinu označuje názvem "americké jmelí", bohužel však nezmiňuje její latinský název, takže nevím o jaký druh jmelí se jedná.
Jmelí a epilepsie
Nicolas Culpeper (anglický bylinář) doporučoval v 17. století jmelí k léčbě mrtvice a též k léčbě epilepsie. Ovšem co si myslet o radách bylináře, který krom této "léčby" doporučuje jmelí nosit kolem krku, aby se zabránilo očarování, popřípadě aby se člověk, který je již očarován, "vyléčil". O léčbě epilepsie pomocí jmelí, se můžeme dočíst ve více zdrojích. Patrně se jmelí skutečně používalo k "léčbě" této choroby. Ovšem například Castleman uvádí, že jmelí může naopak epileptické záchvaty vyvolávat.
Jmelí a rakovina
Jak již jsem zmiňoval v citaci v úvodu článku: Rudolf Steiner, byl přesvědčen o léčebném účinku jmelí. Jak dokazuje dnešní medicína, tak Rudolf Steiner měl v tomto svém tvrzení skutečně pravdu. Výtažek ze jmelí obsahuje e.c. lék Iscador. Iscador je poměrně drahý přípravek ze Švýcarska, který se používá při léčbě rakoviny. Byl často označován jako zázračný lék proti rakovině. Neléčí se s ním však rakovina jako taková, ale používá se na podporu imunity při některých nemocech (rakovina, AIDS etc). Nechá se zjednodušeně říci, že je podáván tam, kde samotná léčba nemoci snižuje imunitu.

Upozornění: Jmelí (včetně produktů z této rostliny) by se mělo užívat vždy pouze pod dohledem lékaře, který je obeznámen s účinky této rostliny. Bobule ze jmelí jsou prudce jedovaté. I další části této rostliny mohou být jedovaté.
Připravil: Jaroslav Demeter Ptáček

Použitá literatura:
Claus Kramer, Keltské umění léčit (Alpress 2006);
Michael Castleman, Velká kniha léčivých rostlin (Columbus 2001);
Lavenderová a Franklinová, Magické rostliny (Volvox Globator 1999);
Děkuji chemické laborantce paní Natalii za odbornou konzultaci.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.